Režim spánku a hibernace win 7, 8, 10, 11 (swapfile.sys)

Režim spánku - je stav snížené spotřeby, který umožňuje rychle obnovit plný výkon, obvykle během několika sekund, když odejdete od stolního PC na oběd nebo jen přebíháte s notebookem někam v řádu minut. Do stavu spánku uvedete ntb, dle nastavení, zavřením víka počítač ukončí činnost a je připraven k opětovnému pokračování tam kde jste skončili. Režim spánku uloží nastavení do paměti RAM a spotřebovává jen malou část energie.

Režim hibernace - je stav nulové spotřeby především s pomalejším probuzením. Hibernace uloží otevřené dokumenty a programy z RAM na pevný disk a potom vypne počítač. Režim hibernace tedy nespotřebovává žádnou energii. Je vhodný, když víte, že počítač nebudete používat delší dobu a nebudete mít příležitost v této době dobíjet baterii. Dobré je mít na paměti, že soubor hiberfil.sys v kořenové složce na systémovém disku může zabírat dost místa, i v řádu desítek GB.
Jedná se o chráněný soubor operačního systému, smazat jej tak lehce nelze. Pokud na něj chcete vidět musíte mít v průzkumníku (soubor/ změnit možnosti složky a hledání/ karta zobrazení / okno upřesnit nastavení) povoleno „Zobrazit skryté soubory a složky“ a deaktivovanou možnost „Skrýt chráněné soubory operačního systému“
Pokud se rozhodnete, že nebudete režim používat a uvolníte si tak drahocenné místo, musíte to provést z příkazové řádky.
Spusťte CMD jako správce: WIN + R /vepište cmd  /stisk CTRL+SHIFT+ENTER.

Pokud nejste přihlášeni jako správce musíte do UAC vložit přihlašovací údaje správce a teprve se otevře příkazová řádka.

Zadejte: powercfg.exe -h off  ENTER a je to.

Pro opětovné zapnutí, naopak: powercfg.exe -h off

Hybridní režim spánku (od WIN 7) - kombinace režimu spánku a hibernace je ideální pro stolní počítače. Veškeré otevřené dokumenty a programy se uloží do paměti RAM, i na pevný disk a poté je počítač uveden do spánku. Díky tomu nevadí vybití baterií nebo výpadek napájení. Po zapnutí se obnoví stav z disku podobně jako u hibernace.

Nastavení: Ovládací panely\Všechny položky Ovládacích panelů\Možnosti napájení\Nastavení systému

pagefile.sys - stránkovací soubor (virtuální paměť). Nahrazuje nedostačující operační paměť počítače a slouží k dočasnému uložení dat, které v tu chvíli zabírají zbytečné místo v rychlé RAM.

Lze nastavit/vypnout (nedoporučuji) v nastavení: WIN + R  sysdm.cpl
Nastavení/ Systém/ O aplikaci/ vpravo Upřesnit nastavení systému/ karta Upřesnit/ Výkon nastavení/ karta Upřesnit/ Virtuální paměť/ Změnit

swapfile.sys - odkládací soubor (nové od windows 8) připomíná stránkovací soubor pagefile.sys s kterým úzce spolupracuje. Slouží také k dočasnému ukládání dat, ale jiného typu. Dle Microsoftu bylo jeho vytvoření nezbytné. Jedná se o data moderních aplikací. Pokud se data aplikace v konkrétním okamžiku nepoužívají, jsou přesunuta do swapfile.sys, takže nezabírají paměťové místo a jsou do RAM načtena, až když o ně systém znovu požádá. Odkládací a stránkovací soubor se liší v minimálních požadavcích na místo na disku, metody čtení a zápisu, možnosti dynamického rozšíření atd.

Pokud režim spánku nebo hibernace není dostupný, může to být způsobeno některým z následujících důvodů (nebo jejich kombinací):

- Některá nastavení spravuje správce systému (doménový profil).
- Režim spánku a jiné stavy jsou vypnuty v systému BIOS počítače. Chcete-li režim spánku zapnout, restartujte počítač a potom vstupte do nastavení systému BIOS. Při spuštění počítače se na obrazovce obvykle krátce zobrazí pokyn, kterou klávesu nebo klávesovou zkratku je třeba použít pro vstup do nastavení systému BIOS. Pokud to nestíháte přečíst stiskněte klávesu Pause. Jelikož výrobci počítačů používají různé systémy BIOS, jsou těmto účelům vyhrazeny různé klávesy. Informace ev. naleznete v dokumentaci dodané s počítačem nebo na webu výrobce.
- Pokud vám v nabídce start možnost hibernace chybí, pravděpodobně máte zapnutý hybridní režim, ten lze vypnout dle tohoto postupu.

Některé počítače můžete, dle povolení v BIOS a nastavení síťové karty, probudit i vzdáleně prostřednictvím sítě LAN z vypnutého stavu (připojen k napájení). Tzv. Wake ON Lan.

Proč počítač nepřechází do režimu spánku nebo hibernace podle očekávání nebo proč se nečekaně probouzí?

• Je možné, že zařízení udržuje aktivní hardwarové zařízení. Běžnými zařízeními udržujícími počítač v aktivním stavu jsou jednotky USB Flash a USB myš. Používejte nejaktuálnější ovladače pro všechna zařízení.

• Postup zabránění probuzení počítače zařízením

  1. Spusťte nástroj Správce zařízení kliknutím na tlačítko Start, kliknutím na položku Ovládací panely, kliknutím na položku Systém a zabezpečení a kliknutím na položku Správce zařízení v okně Systém.‌ Pokud vás systém vyzve k zadání nebo potvrzení hesla správce, zadejte jej a potvrďte.
  2. V seznamu kategorií hardwaru vyhledejte zařízení, jemuž chcete zabránit v probuzení vašeho počítače, a dvakrát klikněte na název zařízení.
  3. Na kartě Řízení spotřeby zrušte zaškrtnutí políčka Povolit zařízení probouzet počítač.
  4. Klikněte na tlačítko OK.
• Počítač může budit z režimu spánku program nebo naplánovaná úloha. Nastavení řízení spotřeby ve výchozím nastavení neumožňuje plánovaným úlohám probouzení počítače z režimu spánku nebo hibernace. Některé programy však mohou počítač probudit v případě změny těchto nastavení.

  Postup zabránění probuzení počítače programy

  1. Otevřete ovládací panel Možnosti napájení: Klikněte na tlačítko Start, napište Ovládací panely a enter, dále na položku Systém a zabezpečení a na Možnosti napájení.
  2. Na stránce Vybrat schéma napájení klikněte na položku Změnit nastavení plánu u plánu, pro který chcete změnit nastavení.
  3. Na stránce Změňte nastavení pro schéma klikněte na položku Změnit pokročilé nastavení napájení.
  4. Na kartě Upřesnit nastavení rozbalte položky Spánek, Povolit časovače pro probuzení a klikněte na tlačítko Zakázat v případě napájení počítače z baterií i pro napájení z elektrické sítě a klikněte na tlačítko OK.

Jak nastavit aktivní NumLock po startu před přihlášením k účtu WINDOWS 10

Návodů je na internetu dost, také závislých na různých variantách windows i typech zařízení. Řešil jsem to na domácím NTB ACER V 15 NITRO i na jiném NTB a řešení jsem sepsal zde.

Tento postup funguje (pouze po startu) pro přihlašování pomocí lokálních účtů do win 10. Při používání přihlašování pomocí účtů Microsoft (dříve Windows Live ID) na jiném NTB s win 8.1 funguje také. U doménových účtů (GPO) to může být jinak. NumLock se, ale stejně vždy vypne při probuzení z režimu spánku nebo při odemčení před i po zadání hesla, i když je hodnota klíče InitialKeyboardIndicators 2147483648. Pořád mě to zlobí. Všechny hodnoty InitialkeyboardIndicators v registru jsem změnil na 2 a stejně to nepomáhá. U virtuálních strojů provozovaných přes VMware si windows pamatuje nastavení numlocku pro jednotlivá okna. To můžete ocenit.

Jakmile notebook běží, a je přihlášen uživatel, poznáte aktivní numerickou část klávesnice pouze při přepnutí (krátce symbol na obrazovce) nebo, když máte k dispozici info diodu, což není můj případ, jediné řešení celé situace dále.

Dost mě štvalo, že to pořád musím po stratu zapínat, když stejně používám pouze numerický blok a po vypnutí NTB se nastavení deaktivuje a zase musíte zapínat znovu, otrava. To nemluvím o tom, že kdo používá účty Microsoft (kde hesla musí obsahovat číslice - bezpečnost) při přihlášení zadává automaticky na numerické klávesnici, a nic. Dokonce jsem byl, kvůli tomu, svědkem zablokování účtu MS. Následovalo zdlouhavé obnovování.

01.02.2020 jsem to konečně rozlousknul, při přeinstalaci NTB. Na vině je utilita, která nahrazuje stavové LED a místo nich zobrazuje indikační piktogramy na obrazovce (On Screen Display nebo tak nějak, už se přesně nepamatuji). Jak ji odinstalujete, je vše OK. NumLock je v pohodě pořád zapnutý, i bez úprav registrů. jen už nikdy neuvidíte stav ostatních kláves CapsLock, atd., to mi zase tak nevadí.

Jak na to pomocí registru, můžete vyzkoušet.

Spusťte editor registru - regedit (WIN + R , napište regedit a potom enter)

V registru přejděte na položku HKEY_USERS\.Default\Control Panel\Keyboard a změňte hodnotu klíče InitialKeyboardIndicators z 0 na 2.

Hledat v registru CTRL+F InitialKeyboardIndicators potom F3 a všude změnit na 2.

Deaktivace rychlého spuštění
Do verze windows 7 stačil pro aktivní numlock na přihlašovací obrazovce zmíněný postup.

Od windows 8 se musí navíc vypnout - rychlé spuštění. Pokud je volba "zapnout rychlé spuštění" aktivní, systém pro rychlejší start pár systémových služeb obejde a mezi nimi je právě aktivace numlock při startu. Klikněte na ikonu baterie v pravém dolním rohu hlavního panelu a klikněte na tlačítko "Možnosti napájení", nebo jděte na

Ovládací panely\Hardware a zvuk\Možnosti napájení\Nastavení systému. Pak klikněte vlevo nahoře na "Nastavení tlačítek napájení", nebo "Nastavení pro zavření víka", poté klikněte "Změnit nastavení, které nyní není k dispozici" V okně pak dole zrušte zatržení u možnosti "Zapnout rychlé spuštění (doporučeno)" a potvrďte. Nyní vypněte a znova zapněte NTB - PC (ne restart) NumLock již bude automaticky AKTIVNÍ na přihlašovací obrazovce i nadále.

Možné hodnoty klíče InitialKeyboardIndicators:

0 All indicators off (Default setting)

1 Caps Lock on

2 Num Lock on

3 Caps Lock and Num Lock on

4 Scroll Lock on

5 Caps Lock and Scroll Lock on

6 Num Lock and Scroll Lock on

7 Caps Lock, Num Lock, and Scroll Lock on

Hodnota klíče InitialKeyboardIndicators, která určuje nastavení i jiných stavových kláves po startu stejné jako při vypnutí počítače (last state) - 2147483648

Aktualizace RDP protokolu na 8.0 (win 7 PRO x64 SP1)

Protokol RDP (Remote Desktop Protocol) verze 8.0 umožňuje použít nové funkce služby Vzdálená plocha. Tyto funkce byly zavedeny se systémem Windows 8 a Windows Server 2012 a jsou k dispozici pro počítače s operačním systémem Windows 7 Service Pack 1 nebo Windows Server 2008 R2 Service Pack 1. Po dokončení instalace bude pravděpodobně třeba restartovat počítač.

K instalaci aktualizace protokolu RDP 8.0 je nezbytné, aby byla nainstalována oprava hotfix 2574819. Pokud ještě nemáte je třeba aktualizace windows 7 (KB2574819), která přidává podporu pro protokol DTLS http://support.microsoft.com/kb/2574819/cs

Windows6.1-KB2574819-v2-x64.msu

nainstalovat

Potom je možné přejít k samotné aktualizaci protokolu RDP (Remote Desktop Protocol) 8.0 pro systém Windows 7 i Windows Server 2008 R2

http://support.microsoft.com/kb/2592687

Windows6.1-KB2592687-x64.msu

nainstalovat a hotovo

Povolení aktualizace v klientovi

Chcete-li povolit protokol RDP 8.0 ve vzdáleném počítači se systémem Windows 7 SP1, postupujte takto:

Poznámka: Následující pokyny se vztahují pouze na vzdálené počítače se systémem Windows 7 SP1.

1. Spuštěním souboru aktualizace Windows6.1-KB2592687 nainstalujte odpovídající verzi balíčku aktualizace.
2. Restartujte počítač.
3. Spusťte Editor místních zásad skupiny.
4. Povolte zásadu Remote Desktop Protocol. Nastavení pro tuto zásadu je umístěno pod následujícím uzlem:Computer Configuration\Administrative Templates\Windows Components\Remote Desktop Services\Remote Desktop Session Host\Remote Session Environment
5. Je-li požadována funkce UDP, povolte zásadu RDP Transport a pak nastavte hodnotu na Use both TCP and UDP (Použít protokol TCP i UDP). Nastavení pro zásadu RDP Transport je umístěno pod následujícím uzlem:Computer Configuration\Administrative Templates\Windows Components\Remote Desktop Services\Remote Desktop Session Host\Connections
   Poznámka: Konfigurace zásady RDP Transport rovněž umožňuje bráně firewall povolit port UDP 3389.
6. Restartujte počítač.

Nejlepší virtualizační programy podle uživatelů

OpenID - Internet bez hesel a registrací

je otevřený standard popisující decentralizovaný způsob autentizace uživatelů, který odstraňuje potřebu na straně provozovatele služby poskytovat a vyvíjet vlastní systémy pro autentizaci a který rovněž samotným uživatelům služby umožňuje konsolidaci jejich digitálních identit.

OpenID má tvar unikátního URL, ke kterému je přiřazeno heslo. Služba, která uživatelům autentizaci pomocí OpenID nabízí, při přihlašování uživatele přesměruje požadavek na ověření identity na správce daného OpenIDúčtu (tzv. Poskytovatel OpenID). Ten vrátí informaci o povolení či zamítnutí žádosti o autentizaci.

Autentizace pomocí OpenID je v současné době poskytována a používána řadou portálů jako AOL, BBC, Google, IBM, MySpace, Orange, PayPal, VeriSign, LiveJournal, Yandex, Ustream a Yahoo!. V České republice mezi přední zástupce patří portál Seznam.cz a rovněž významná tuzemská implementace OpenID provozovaná pod názvem mojeID.

CZ.NIC - hlavni vyhody sluzby

HISTORIE OpenID
je otevřená a decentralizovaná metoda pro ověřování uživatelů. Umožňuje používat jeden uživatelský účet pro více webových od různých poskytovatelů.

OpenID vzniklo v roce 2005 jako vedlejší produkt při vývoji blogovacího systému LiveJournal od společnosti Six Apart[1]. Původní název byl Yadis (akronym zastupující "Yet another distributed identity system"). K přejmenování na OpenID došlo při získání doményopenid.net. Její vývoj je v současnosti zaštiťován společností JanRain.

Na jaře 2008 deklarovaly svou podporu standardu OpenID společnosti jako Google, IBM, Microsoft, VeriSign a Yahoo! V posledních měsících podporu OpenID implementoval Google a Microsoft vyhlásil, že Live ID bude podporovat OpenID. V České republice patří k největším provozovatelům služby OpenID například portál Seznam.cz.

Na konci roku 2009 existovalo více než 1 miliarda OpenID identifikátorů a přibližně 9 milionů stránek, které podporu OpenID implementovaly[1]. K rozšíření přispěly zejména sociální sítě. V březnu 2009 se poskytovatelem OpenID stalo MySpace a v květnu téhož roku se poté přidal také Facebook, který svým uživatelům umožnil přihlášení k účtu za pomocí jejich OpenID identifikátorů.

Na podzim roku 2010 vznikla v České republice služba mojeID, která je implementací standardu OpenID rozšířená o ověřování uživatelů a řadu nadstavbových funkcí (např. přihlašování certifikátem nebo jednorázovým heslem, možnost propojení s registrem domén, atd.). MojeID je provozováno sdružením CZ.NIC, správcem národní domény .cz, které službu aktivně šíří mezi tuzemskými poskytovateli internetových služeb.

Princip OpenID
OpenID identifikátor má tvar běžného URL (příp. XRI), které uživatel vyplňuje – typicky do formuláře na webové stránce – při žádosti o použití dané služby.

Tímto odesláním požadavku si uživatel nárokuje přístup k určité digitální identitě. Celý mechanismus OpenID slouží k ověření tohoto nároku. Standard OpenID nepředepisuje způsob, jakým je samotné ověření realizováno – pokud to bude ověření na základě spárování uživatelského jména a hesla, autentizace SMS kódem, elektronickým klíčem či biometrickými údaji, to záleží na poskytovateli OpenID.

OpenID se dále vyznačuje tím, že jednotlivé identity nejsou spravovány jedním jediným centrálním správcem, ale hned několika, což uživatelům nabízí velkou svobodu.

Pojmy
Koncový uživatel (End-user) - Subjekt, který uplatňuje přístup k určité identitě.

Identifikátor (Identifier) - Má podobu URL (Uniform Resource Locator) anebo XRI (Extensible Resource Identifier), reprezentující identitu určitého koncového uživatele.

Klient (Relying Party, RP) - Nejčastěji jde o web, který implementoval možnost přístupu k vlastním službám přes OpenID.

Poskytovatel (OpenID provider, OP) - Server, který poskytuje RP potvrzení o tom, že konkrétnímu koncovému uživateli patří konkrétní identifikátor.

OP Endpoint (OpenID Provider Endpoint URL) - URL, na kterém poskytovatel přijímá požadavky od RP

Uživatelský klient (User-agent) - Jde o webový klient (v praxi nejčastěji webový prohlížeč), který implementuje protokol HTTP/1.1.

OP identifikátor - Identifikátor poskytovatele.

Uživatelem poskytnutý identifikátor (User-Supplied Identifier USID) - Identifikátor, který uživatel zadal na webu RP nebo který si vybral na stránkách OP.

Přidělený identifikátor (Claimed identifier) - Identifikátor, o němž koncový uživatel prohlašuje, že mu patří.

Ověřování pomocí OpenID
V prvním kroku uživatel sdělí prostřednictvím prohlížeče (user-agent) svůj identifikátor RP.

Klient normalizuje dodaný identifikátor. Po jeho normalizaci se snaží získat adresu OP Endpointu zjišťovacím procesem nazývaným Discovery. (Volitelný krok) RP a poskytovatel si vytvoří tzv. přiřazení (Association) – vymění si klíč, kterým poskytovatel bude podepisovat odpovědi a RP ověřovat jejich pravost. Tento krok odstraňuje nutnost dalších dotazů na ověření podpisu při každém autentizačním požadavku či odpovědi.

RP přesměruje uživatelův prohlížeč na stránky poskytovatele a v URL předá autentizační požadavek.

Poskytovatel ověří, zda je uživatel oprávněn prokazovat se daným identifikátorem.

Poskytovatel přesměruje uživatelův prohlížeč zpět na stránky RP a zároveň předá (v URL) informaci o tom, zda je autentizace potvrzena, nebo zda selhala.

RP ověří informace předané Poskytovatelem: Zkontroluje návratové URL, informace o endpointu a ověří podpis, buď pomocí společného klíče, dohodnutého v kroku 3 (přiřazení RP-poskytovatel), nebo dodatečným dotazem na poskytovatele.